Elektrikář, elektroinstalace, elektro opravy, elektro revize Prostějov

Proč dělat revize.

V našem oboru, kterým je elektrotechnika a její bezpečnost, již po desetiletí probíhá věčná diskuze na téma „elektro-revize a jejich místo v dnešním právním světě“.

Existují dva krajní názorové proudy :

1.Revize jsou nutné a povinnost jejich pravidelného a odborného provádění ve všech provozech a objektech musí být nařízená zákonem

2.Provádění periodických revizí je dobrovolným rozhodnutím provozovatelů objektů a v dnešním demokratickém světě není možné, aby někdo někomu nařizoval něco, co není přímo určeno v zákoně.

Pravdou je, že postavením norem obecně mimo zákon poslanci vnesli do dříve jasných mantinelů poměrně velký zmatek a následná nejednoznačnost výkladu závaznosti norem v podstatě neprospěla nikomu. Současný stav, kdy normy byly vyjmuty ze zákona, ale přesto na ně právo nepřímo či přímo odkazuje v mnoha jiných zákonech, je tak trochu alibistickým.

Provozovatelé elektrotechnických zařízení by chtěli nejraději hodit závaznost norem za hlavu a ušetřit zdánlivě prostředky dříve vynakládané povinně na pravidelné revize bezpečnosti zařízení, stejně jako po práci jezdí autem bez ohledu na dopravní předpisy.

Pak ale dojde například k úrazu zaměstnanců, obyvatel domu či k požáru objektu a najednou je všechno jinak. Orgány činné v trestném řízení znenadání zajímá, jakou zodpovědná osoba zajistila prevenci vzniklého neštěstí. Najednou jsou normy hlavním usvědčujícím materiálem proti obviněnému a na nápravu zanedbané prevence je už pozdě.

Z pohledu práva se normy sice vymanily ze zákona, tzn. přestaly být vlastním zákonem. Naproti tomu se normy staly (řečeno právnickým jazykem) prováděcím předpisem pro dosažení zákonného stavu předmětu normy v souladu s příslušnými zákony … a tedy se oklikou staly opět součástí zákona, i když očima veřejnosti poněkud schovanou. Podobně jako je tomu se zmíněnými dopravními předpisy, kde je veřejnost podstatně více informovaná a o jejich závaznosti málokdo polemizuje.

Viděno tímto pohledem, se jeví závaznost norem v dnešním právním systému poněkud jinak. Zaměstnavatelé a provozovatelé elektrických zařízení se postupně seznamují s realitou a dospějí k závěru, že uvedení zařízení do souladu s normami musí někdo zajistit a někdo jim také musí vydat hodnověrné osvědčení, sloužící jim následně jako důkaz o tom, že pro zajištění bezpečnosti jimi spravovaných zařízení udělali vše, co po nich právo vyžaduje.

A zde se konečně vynořuje skutečná pozice revizních techniků , jelikož jsou to oni a jedině oni, kdo může bezpečnost elektro zařízení nejen posoudit, ale také vydat o zjištěném stavu osvědčení , k němuž v případě škodní události přihlédne soud ve prospěch zodpovědného provozovatele. Jsou to také revizní technici, kteří v případě zjištění závad nebo neshod s normou jasně a prokazatelně určí, která zařízení se již provozovat nesmějí a která bude možné dále provozovat až po odstranění vyjmenovaných závad. Často dokonce většinu zjištěných závad již v rámci revize anebo následně sami odstraní.

Důležitá je právě ona nenahraditelnost revizního technika v tomto procesu, jelikož je to právě revizní technik, který (prokáže-li se platným osvědčením) je pro realizaci kontrolního a revizního procesu proškolen TIČR, je oprávněn tento proces samostatně a na svoji zodpovědnost provést, a také o tom vydat zákazníkovi odpovídající doklad právní váhy – revizní zprávu.